Setkání s pamětníky 15. 12. 2019

Šest pamětníků, jejichž osudy přímo ovlivnily události druhé světové války, přišlo do pražské Lucerny sdílet své vzpomínky s dětmi a mladými lidmi. V neděli 15. prosince proběhlo setkání, na jehož základě vzniká scénář k novému představení divadelní režisérky Tamary Pomoriški. Premiéra je plánována na 27. ledna 2020 v 19 hodin v Národní knihovně v Praze. 

Tři pamětníci přijeli v doprovodu aktivizačních terapeutek z Domova sociální péče Hagibor. Děti tak měly možnost vyslechnout příběh Mikuláše Brödera (1928) narozeného v židovské rodině na Slovensku. V roce 1942 byl s rodiči deportován do pracovního tábora a po útěku (dva roky poté) se přidal k partyzánům. Vyprávěl rovněž o svém dalším životě v kibucu. “Manželka tam nechtěla žít. Vadilo jí, že děti tam nejsou u rodičů,” vyprávěl. Zdena Freundová (1931) válku přežila v úkrytu. Otec pracoval jako mechanik u RAF. Vzpomínala mj. na velkou pomoc rodině ze strany kláštera Milosrdných bratří. Dora Pešková (1921) pochází ze židovské rodiny v Karlových Varech. V roce 1942 odjela transportem do Terezína, rok poté druhým transportem do Osvětimi. Válku přežila společně se svou sestrou. Alice Grusová (1941) se narodila v židovské rodině v Praze. V roce 1942 se rodiče rozhodli utéct z protektorátu. V Pardubicích proběhla razie, během níž se rodiče rozhodli nechat roční dceru na lavičce v parku. Zachránili jí tak život. Sami zahynuli v Osvětimi. Jan Volavka (1934) se narodil v Praze do smíšeného manželství. S otcem byli zadrženi v roce 1944 při pokusu o přechod hranic a desetiletý Jan zažil tři týdny nacistického vězení. Jeho život tento zážitek ovlivnil natolik, že se později, jako profesor psychiatrie, v USA věnoval neurobiologii násilí. “Němci vězně dost mlátili. My jsme byli v cele, odkud bylo skrz mříže vidět na chodbu. Nemohli chodit, byli úplně zničení. To na mě udělalo skutečně celoživotní dojem. Rozhodl jsem se, že zkusím přijít na to, čím to je, že ti lidé jsou takoví,” řekl ve vzpomínkách pro Paměť národa. Eduard Marek (1917), nejstarší pamětník, byl během druhé světové války vězněn za pomoc židovskému příteli. Je celoživotním skautem, souzen byl za války i po ní. Ve vězení strávil více než sedm let. Ani tento fakt však nezlomil jeho optimismus a vitalitu. “Každý den se snažím udělat alespoň jeden dobrý skutek,” říká Eduard Marek, který si jako dárek ke 102. narozeninám užil seskok padákem. 

Setkání s pamětníky bylo pro děti velmi silným zážitkem. „Cítím se jako bych ten příběh viděla, jako by se stal přede mnou a nemohla s tím nic dělat,“ sděluje jedna z účastnic. Dalším dojmem je: „Cítím se obohaceně a zároveň zaraženě. Je až neskutečné, že jsme zde mluvili s lidmi, kteří zažili válku a měli možnost poslouchat jejich příběhy. Jsem moc ráda, že jsem byla toho součástí. Je ve mně teď spousta smutku, ale zároveň i radosti.“ 

Paměť jsme my je jedním z divadelních projektů Post Bellum, o. p. s., které od roku 2001 dokumentuje příběhy pamětníků pro sbírku Paměť národa. Od září 2019 se tu navíc rozběhly první kurzy Divadelních kroužků Paměti národa, které se konají ve čtyřech divadelních prostorách Prahy. Post Bellum navíc přibližuje historii nejmladší generaci prostřednictvím vzdělávacího projektu Příběhy našich sousedů, několika zážitkových workshopů (např. Den, kdy se mlčelo) a vzdělávacího webu My jsme to nevzdali. 

Mezinárodní den památky obětí holocaustu připadá na 27. ledna, jde o připomínku utrpení přibližně šesti milionů židovských obětí, 220 tisíc Romů, 15 tisíc homosexuálů a milionů dalších nevinných obětí v době holocaustu za druhé světové války. 27. ledna 1945 byl Rudou armádou osvobozen nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka).