Historie parkuru:

Skokové ježdění neboli parkur vznikl poměrně pozdě. Dobrý a silný skokan byl využíván zejména pro honební ježdění, anebo v kavaleriích. První oficiální soutěž v parkuru byla zorganizována v roce 1864 v Dublinu. Teprve v roce 1912 se tento sport stal součástí olympijských her.
Za zakladatele moderního skokového stylu můžeme považovat Frederica Caprilliho (1868–1907). Tento Ital představil nový styl sedu jezdce, kterým se jezdec přizpůsobuje pohybu koně.

Typy skokového cvičení:
Kavalety (dřevěná překážka vysoká 15–30 cm)
Řada kavalet (zlepšuje se rovnováha koně s jezdcem na hřbetě a naučí ho odhadovat vzdálenosti)
Křížky (skládá se ze dvou překážkových stojanů a ze dvou kladin, které se uprostřed kříží)
Kombinace překážek (pro pokročilejšího koně, který již zná vzdálenosti, nebo se je učí na řadách, kdy mezi skoky má pravidelně cválat)

Překážky:
Jednoduché překážky (kolmý skok) a dvojbradlí neboli oxer.
Kombinované překážky (skládají se ze dvou, tří nebo více částí. Například trojskok se skládá ze tří překážek, které tvoří jednu překážku)
Výšková překážka (překonává se jedním skokem)
Kolmá překážka (svislá překážka stavěná pouze do výšky)
Zeď (výšková překážka, kde kůň nevidí místo doskoku)
Šířková překážka (patří sem typy oxerů a triple-bar, vodní příkop)