Na britských ostrovech se koně chovali už od dob Keltů. Po válce růží byl na konci 15. století v Anglii kritický nedostatek koní, tak jejich vývoz král Jindřich VII. zakázal. Jeho syn Jindřich VIII. začal podporovat dovoz zahraničních koní, především španělských, dokonce nařídil šlechtě a církevním hodnostářům, aby – podle hodnosti – musela vlastnit určitý počet jezdeckých koní. Také založil hřebčín v Elthamu, kde choval nejen těžké a pomalé rytířské koně, ale i koně poštovní a lovecké. Na začátku 17. století byl rychlý a ovladatelný kůň chovatelskou prioritou, hlavně kvůli kočárové dopravě. Velmi žádaní (ale těžko dostupní a drazí) byli orientální koně (arabský plnokrevník).

Za vlády Karla II. byl pro chov plnokrevníků velmi významný vrchní podkoní John Fenwick, který přímo od beduínů přivezl celé stádo arabských klisen, tzv. Royal Mares, které se staly nejdůležitějšími pramatkami anglického plnokrevníka.

Na konci 17. století byla Evropa napadána Turky, jejich hřebec Byerley Turc, ukořistěný Robertem Byerleyem v roce 1687, se stal prvním z hřebců – zakladatelů anglického plnokrevníka (značka A1/1). Druhým je Darley Arabian, dovezený v roce 1704 ze Sýrie, a třetím Godolphin Barb, darovaný francouzskému králi, ale později prodaný do Anglie. Z těchto tří praotců pochází všichni dnešní plnokrevníci.

Anglický plnokrevník je kůň vysoký, štíhlý s dlouhým, nízko nasazeným krkem a výrazným kohoutkem. Tělo je svalnaté, silné, a přesto jemné. Hlava je ušlechtilá s rovným profilem a s bystrým okem. Hřbet je kratší a pevný. Záď je silná a bývá rovná nebo mírně sražená. Pod jemnou kůží jsou zřetelně znát cévy, samotná srst je hedvábně jemná a krátká. Výška nesmí přesáhnout 170 cm. Anglický plnokrevník (A1/1) se vyskytuje ve všech základních barvách. Anglický plnokrevník se hodí i do terénu pro delší vyjížďky. Jeho cval je velmi pohodlný a rychlý. Řadí se mezi velice inteligentní koně a dokáže být věrný.