DDM hl. m. Prahy
Klub Klamovka
Klub Klamovka

Nejistí rodiče

Už se vlastně očekává, že čím je dítě starší, tím méně času s rodinou bude, bude smysluplně zaměstnáno ve sportovním klubu a jeho trénincích a zápasech, v divadelním kroužku a jeho víkendových soustředěních, v turistickém oddílu a jeho pravidelných sobotních výpravách a letním třítýdenním táboře. Roste očekávání, že rodina naplní potřeby jednotlivce. Dítě je například výborný fotbalista, sport ho baví a parta dětí na tréninku mu vyhovuje, a tak je všechen čas věnován dopravě na trénink, tréninku a následně sériím víkendových zápasů. Trenér nepřijme omluvu hráče na zápas kvůli výletu s rodiči, rodinné oslavě… A tak jsou děti dnes méně ochotny vzdát se svých přání ve prospěch skupiny.

Současní rodiče chtějí být citliví k potřebám svých dětí, rádi jim naslouchají víc než předcházející generace svým dětem. Někteří se obávají, že pokud na dítě zvýší hlas, bude dítě traumatizováno. Mohou se domnívat, že bude lepší, aby dítě dělalo něco, co samo chce a po čem touží, pokud to neohrožuje jeho život. Mohou si myslet, že jejich dospívající dítě jim smí nadávat, protože důležitější je zjistit příčinu nadávání než trvat na tom, že se s rodiči mluví uctivě. Rodiče mohou mít strach stanovit dětem hranice, protože se nezvládnou negativní reakce potomků. Časem se výchova k sebestřednosti obrací proti rodičům.

Žijeme ve sféře terapeutického přístupu k rodičovství (W. J. Doherty, Kdo koho vychovává, 2006), kde se rodič stává terapeutem, který vnímá dítě jako osobu vyžadující zvláštní péči. Tuto péči může poskytnout jen profesionál nebo vyškolený rodič. Terapeut se neustále věnuje klientovi, musí ho umět přijímat, nesmí mu nic nařizovat ani ho kritizovat.

Jaký je rozdíl mezi terapeutem a rodičem? Milující rodič buduje s dítětem vztah, je s ním. Projevuje zájem o život dítěte, dohlíží na něj a věří, že může život svého dítěte ovlivnit. Laskavě a pevně hlídá kroky dítěte. Učí vytvářet vztahy a pečovat o ně – rozdělit se někým, udělat kompromis, podřídit se i prosadit se, pomoci druhým, tolerovat druhé, odpustit někomu. Nejprve v blízké rodině („Maminka má dnes narozeniny. Pojď, vyrobíme jí spolu dárek, aby měla radost.“). Rodič dohlíží na to, aby děti aktivně přispívaly okolnímu světu, pomáhaly v péči o mladé a slabé, přispěly ke kvalitě rodinného života. Starší děti se mají podílet na obecném blahu školy i obce.

Pojďme tedy budovat vztahy nejprve skrze rodinné rituály, později povinnosti ke škole (jarmarky, školní mikulášská obchůzka pro mladší ročníky, uvádění prvňáčků do školy) a také městu, lidem nebo dětem, kteří pomoc budoucí generace budou potřebovat nebo již potřebují.

Autorka článku pracuje jako pedagog volného času v Klubu Klamovka DDM hl. m. Prahy.

Také by vás mohlo zajímat:

  • Platnost bodů získaných v bodovém programu

    VÍCE INFORMACÍ
  • Jízdárenské cviky

    VÍCE INFORMACÍ
  • Výstava minihorse 5/2019

    VÍCE INFORMACÍ
  • Potvrzování elektronických přihlášek do kroužků na rok 2019/20

    VÍCE INFORMACÍ
  • Závody s poníky – ukončení sezóny 2018/2019

    VÍCE INFORMACÍ