Zprávy z akcí
ROK 2019
Zpráva z akce Týden s němčinou (Bonn v Praze)
V říjnu 2019 proběhl tradiční česko-německý pobyt Týden s němčinou, při kterém se setkávají dvě studentské skupiny z Prahy a Bonnu. Tentokrát jsme hostili my v Praze, měli jsme krásné ubytování v penzionu na Vinohradech. Byli jsme v TEPfactoru, byli jsme pomáhat Toulcově dvoře, byly sporty, výstavy, podzimní Praha. Podle nás se týden báječně vydařil, dali jsme si s dětmi sraz příští říjen, jedeme do Bonnu!
ROK 2018
Setkání studentů Bonn – Praha proběhlo v letošním roce v Bonnu. Skupina českých studentů odjela do Bonnu, kde zažila velmi příjemný týden s německou skupinou. Na programu, který vždy organizuje hostitelská strana, bylo poznávání města, výlet na kánoích, den v zábavním parku a návštěvy v rodinách.
ROK 2017
Týden s němčinou – říjen
Mezinárodní přátelství aneb jak trávit volný čas jako místní obyvatelé
Setkání studentů Bonn – Praha
Zpráva o setkání v říjnu 2017
Setkání studentů Bonn – Praha pořádáme již několik let. V letošním roce jsme hostitelem byli my v Praze. Na konci října přiletěla do Prahy skupina deseti německých studentů z Bonnu, doprovod jim jako každý rok dělali pánové Alexander Schroers a Andreas Moll. Spolu s nimi se akce zúčastnilo 9 českých studentů a doprovod. Jejich pobyt trval od 21. do 26. října 2017.
Více si přečtěte zde: 1url.cz/dtxXH
„HOMEMADE: DO IT YOURSELF!“ VÝMĚNA MLÁDEŽE V BELGII 31. 8.–9. 9. 2016
Letos v září jsem se zúčastnila výměny mládeže v Belgii, která se konala ve vesnici Botassart. Účast byla mezinárodní, kromě Belgičanů a naší šestičlenné české skupiny se zúčastnili ve stejně početných skupinkách ještě bratři Slováci, Francouzi, Italové, Litevci a Rumuni.
Více na: 1url.cz/5txXB
MASK OF CONFLICT – školení v Irsku
Akce proběhla v irském Wellington Bridge od 20. do 27. srpna.
Jednalo se o sebezkušenostní kurz na pomezí osobnostního rozvoje a terapie, s kvalitně připraveným programem a erudovanou dvojicí lektorů.
Více na: 1url.cz/rtxXV
WALDCAMP 2016
Druhý červnový víkend, 10.–12. 6., jsme se již tradičně vypravili do Frankfurtu nad Odrou, poblíž kterého probíhala mezinárodní akce s názvem „Waldcamp“. Koho by zajímalo více, může si prohlédnout oficiální stránky akce na: http://www.waldcamp-ev.de/index.php/de/das-waldcamp/waldcamp-2016.
Co je to Waldcamp? 1url.cz/ytxXD
VZDĚLÁVÁNÍ V OBLASTI LIDSKÝCH PRÁV, Caravaca de la Cruz, Španělsko, 5.–13. 4. 2016
Letos v dubnu jsem měla skvělou příležitost zúčastnit se školení pro pracovníky s mládeží v oblasti lidských práv, které se konalo v Caravace de la Cruz ve Španělsku. Byla to velmi obohacující zkušenost v mnoha směrech. Školení bylo sice velmi náročné, protože probíhalo od brzkých ranních hodin až do pozdního večera (výjimkou byla siesta v odpoledních hodinách), přesto to stálo za to úsilí. Naučila jsem se spoustu nových přístupů a technik, které jsou založeny na divadelních praktikách a které se mohou použít nejen v oblasti vzdělávání v oblasti lidských práv, ale v jakémkoli vzdělávání založeném na zkušenostech. Nejen obsah workshopu, ale rovněž tým školitelů a ostatní účastníci byli pro mě velkým zdrojem inspirace. Hodně jsem se naučila, hlavně jak vést práci ve skupině. Tuto práci jsem si zároveň velmi užívala. Připravovali jsme vlastní workshopy pro zbytek skupiny a dostávali zpětnou vazbu jak od účastníků, tak školitelů. Bylo to pro mě velmi důležité a užitečné jak pro můj osobní, tak kariérní růst.
Pokud vás čtení zaujalo, pokračujte zde: 1url.cz/HtxXf
ROK 2015
ACTIVE CITIZENSHIP – ŠKOLENÍ V ANGLII, 30. 11. – 9. 12. 2015
29 účastníků, 6 zemí, 1 společná myšlenka, 0 kulturních bariér a nespočet zážitků a zkušeností. Tak jednoduše lze shrnout projekt Active Citizenship zaměřený na sdílení cizích kultur a rozšíření informativnosti o ochraně a péči o zvířata.
Vše začalo v pondělí 30. listopadu. S druhou účastnicí projektu Verčou jsme se společně potkali na letišti, rychle odbavili naše příruční zavazadla a během chvíle seděli v letadle. Bylo na čase rozloučit se s deštivou Prahou a přivítat ještě deštivější Anglii. Po deseti letech má první zkušenost s létáním, letadlo čeká na pokyn ke startu a v krvi se mi začíná hromadit adrenalin. Let bude pohoda, říkám si. Let pohodový byl, zato u přistání jsme si vše vynahradili. S blížící se Anglií jsme poprvé okusili sílu anglického počasí. Silný vítr se dokázal pořádně opřít do trupu letadla a nám nadělit dobrodružný zážitek podobný tomu na horské dráze.
Více čtěte na: 1url.cz/StAZD
ART MAGICA – 2. část, 14.–20. září 2015, Berlín
Druhá část projektu ART MAGICA byla jedním slovem úžasná. Navázali jsme na naše dovednosti černého divadla z května, a tak nám vše šlo mnohem lépe než na začátku. Pomohlo nám hlavně to, že jsme si navzájem věřili, protože už jsme se znali a věděli jsme, co od sebe můžeme očekávat. Přišlo mnoho nových nápadů a realizace nakonec vypadala skvěle.
Poznávali jsme Berlín, navštívili lanový park, trénovali černé divadlo a dělali jsme toho tolik, že týden utekl závratnou rychlostí. Poslední zkoušky před závěrečným vystoupením vypadaly výborně a už jsme se těšili, až ukážeme, co v nás vlastně je. Večer se sál začal plnit, a i když jsme měli trému, vystoupení proběhlo bezchybně. Dorazili na ně dokonce někteří rodiče z Čech.
V ten večer jsme si začali uvědomovat, že tentokrát je už úplný konec. Zjistili jsme, že jsme se za dva týdny poznali natolik, že bychom spolu chtěli strávit mnohem více času. A to všechno i přes znatelnou jazykovou bariéru. Poslední večer jsme ještě měli menší oslavu a rozloučili jsme se spolu, jak nejlépe jsme uměli.
Při závěrečném zhodnocení projektu jsme se shodli, že pokud by byla šance zúčastnit se něčeho podobného znovu, nikdo by neváhal. Projekt v nás zanechal nejen úžasné vzpomínky, ale i nabyté dovednosti. Moc si vážíme toho, že jsme se něčeho takového mohli zúčastnit.
Anna Hrdinová, žákyně ZŠ Lyčkovo náměstí a účastnice projektu
VÝMĚNA MLÁDEŽE "PRAHA A BONN VE VOLNÉM ČASE 3.–9. 10. 2015"
Každoroční výměna mládeže s městem Bonn se tentokrát konala v Praze v termínu 3.–9. října.
Stěžejním programem bylo poznávání nabídky volnočasových aktivit, především potom jednotlivých středisek DDM hl. m. Prahy a ukázek aktivit, které klientům nabízí.
Jak společně strávený týden hodnotí samotní účastníci?
"Myslím si, že nápad a organizace této výměny jsou velmi povedené. Určitě se nám budou hodit zkušenosti, které jsme tu získali, a celkově propojení mezi Prahou a Bonnem je jedno velké plus, protože díky tomuto projektu se spousta mladých studentů může podívat do zahraničí, poznat další lidi a někomu z nás to může otevřít cestu do budoucího života. Tím, že poznáme nové lidi, se většině z nás otevře cesta pro budoucí komunikaci a možnost vídat se i dále. Vybrané aktivity byly dobře promyšlené a korespondovaly s cílem projektu - seznámit se s nabídkou volnočasových aktivit a její porovnání v ČR a Německu. Tím, že jsem byla na obou místech, dokážu porovnat, co je podobné a co se liší. Největším přínosem je samozřejmě zlepšení cizího jazyka a odvážím si s sebou spoustu skvělých zážitků a super vzpomínek."
Těšíme se zase do Bonnu na podzim 2016!
ŠKOLENÍ PRO PRACOVNÍKY S MLÁDEŽÍ „MASK OF CONFLICT“, 2.–10. 10. 2015, Murcia, Španělsko
Pro mě, jako účastnici projektů Erasmus+, existují dva základní typy workshopů pro lektory. První se zaměřuje na to předat know-how a nový balíček cvičení a postupů, které pak můžeme aplikovat v naší práci. A ten druhý se zaměřuje na lektora jako takového a jeho rozvoj osobnosti. Španělský lektorský tým Diego a Suzanne šli společně s námi cestou druhou. A to pořádně do hloubky.
Více čtěte zde: 1url.cz/MtAZf
BUSINESS THINKING – Visla, Polsko, 1.–10. 10. 2015
Výměna mládeže v Polsku byla naplněna pozitivními emocemi, dobrodružstvím, poznáváním nových kultur. Mladí lidé z Česka, Polska, Řecka, Makedonii a Španělska se sešli na deset dní ve Visle, aby společně zkoumali, co znamená podnikání a podnikatelské myšlení.
Kromě zamýšlení se nad těmito tématy a připravování prezentací jsme měli bohatý doprovodný program.
Nejvíc jsme ocenili možnost podílet se na vytváření akcí.
Každý večer měly týmy za úkol představit svou zemi, a to prostřednictvím tance, hudby a ochutnávek jídla.
Jeden den jsme strávili ve městě, kde jsme hráli hru pod názvem City Game. Také už teď víme, kde žije světoznámý skokan na lyžích Adam Małysz.
Nechyběl nám ani pěší výlet do přírody, nejlepším momentem bylo ale tančení polského tance polonéza.
Podobné momenty zažijete jenom při výměně mládeže. Tak neváhejte a příště pojeďte s námi!
Vilena Taraskina, ped. doprovod na akci
FOR A GREENER EUROPE – Lleida 2015
6. července 2015 se naše skupina deseti studentů a dvou vedoucích z celé České republiky poprvé potkala na letišti. Každý měl nějaká očekávání, ale nikdo si vlastně nebyl ničím jistý. Než jsme se ale k večeru dopravili do španělské Lleidy, stihli jsme se navzájem docela dobře poznat. Všichni jsme věděli, že ve Španělsku bude teplo, ale i tak nás Lleida zaskočila – jako bychom vystoupili v rozpálené peci. Díky lehkému oblečení, klimatizaci a častým návštěvám bazénu jsme si časem zvykli.
Úvodní večer jsme se španělským a italským týmem absolvovali seznamovací aktivity. Pro nikoho nebylo jednoduché zapamatovat si neobvyklá jména cizinců, ale snažili jsme se. Hned druhý den jsme se více sblížili během výletu na kolech, kdy jsme poznali katalánskou přírodu, a také během mezinárodní večeře, na kterou každá skupina připravila něco ze své národní kuchyně. Ochutnali jsme španělské šneky, jamon, italskou pizzu, foccacio a spoustu dalšího. Sami jsme pro nové přátele připravili variace štrúdlu.
Během následujících dní jsme měli možnost objevit krásnou katedrálu Seu Vella, která Lleidě jednoznačně dominuje. Vyjeli jsme na noční prohlídku města, ve skupinkách jsme zpracovávali témata týkající se životního prostředí a jejich řešení, dva dny jsme strávili v přírodním parku Mitjana a organizovali jsme pro děti environmentální hry. Také jsme strávili jeden den na pláži a v aquaparku. Třešničkou na dortu byl výlet do krásné Barcelony, který jsme si všichni maximálně užili.
Za dvanáct dní, které jsme v Katalánsku strávili, jsme více poznali hlavně španělskou, ale také italskou kulturu, procvičili jsme si angličtinu a někteří z nás také španělštinu, předávali jsme si navzájem své environmentální vědomosti a zkušenosti z praxe. Navázali jsme nová přátelství, která, doufejme, přetrvají. Myslím, že se poslední den, 17. července, nikomu nechtělo domů a že na tento projekt budeme rádi vzpomínat.
Radka Matyášová, účastnice výměny mládeže
STŘEDOVĚKÝ MUMRAJ – WALDCAMP 2015
Víkendový mezinárodní tábor Waldcamp se koná každý rok v červnu u Frankfurtu nad Ohří a jde o setkání německo-polsko-českých dětí a mládeže. Letos se konal od pátku 12. do neděle 14. června.
Každý rok je setkání na jiné téma a pro všechny je připravený bohatý program a velmi dobré jídlo. K snídani jsou koláče nebo buchty či bábovky, které jsme dovezli každý sám z domova, k obědu jsou většinou špagety a k večeři samozřejmě nechybí grilování.
Tématem letošního setkání byl „středověký mumraj“, česká skupina šla za husity. Spalo se na louce ve vlastních stanech. Celkem jelo osm dětí v doprovodu dvou dospělých vedoucích. Na Waldcamp jsme vyrazili z Prahy z hlavního nádraží mikrobusem. Odjíždělo se v pátek dvanáctého června v půl desáté dopoledne, díky čemuž jsme nemuseli do školy :), a vrátili jsme se v neděli čtrnáctého června ve večerních hodinách.
První den nás organizátoři uvítali a připravili nám noční bojovku v lese, kde poté odpalovali petardy a všemožně nás strašili. Ale i tak jsme to zvládli. Další den jsme měli splnit deset malých soutěží jako například lovení ryb, slalom s kolem, lukostřelbu a tak podobně. Mně se osobně nejvíce líbilo házení nožů. Také jsme se byli koupat v řece. Později večer jsme se prezentovali. Každá skupinka si připravila krátkou scénku v převlecích, my měli vystoupení v převleku husitů. Každé představení mělo poukazovat na hlavní rysy postav určených organizátory. Naše scénka byla plná boje a objevil se v ní i Jan Žižka z Trocnova. Třetí den jsme se měli přetahovat o lano s ostatními týmy. Hned první tým jsme sice porazili, bohužel druhý už se nám porazit nepodařilo. Ale ani to, ani déšť neodradil kluky od překonání tamní řeky Sprévy na voru (větev od stromu). Okolo druhé hodiny bylo vyhlášení výsledků a nejlepších týmů. Poté už se jelo bohužel domů.
Mně se Waldcamp velmi líbil a určitě bych ho doporučila dalším lidem.
Sarah Markvartová, účastnice Waldcampu
ART MAGICA (česko-německý projekt černého divadla), část první 11.–17. 5. 2015
Projekt určený pro žáky základních škol ze 7. a 8. ročníku (projekt přesahuje do následujícího ročníku), ve kterém jsou sice užitečné jazykové znalosti, ale mnohem více jde o chuť spolupracovat na společném cíli. Tím je v tomto projektu vystoupení černého divadla (divadelní technika na černém pozadí, kde herci nejsou vidět, pouze jejich zvýrazněné části těla nebo kulisy, které jsou osvětleny ultrafialovým světlem).
Projekt realizuje Dům dětí a mládeže hlavního města Prahy ve spolupráci s partnerem z Berlína – Ludwig Wolker Haus a uměleckou agenturou ARTventure zastoupenou umělkyní Ute Baumann. Většina z celkem 9 českých účastníků pochází z partnerské školy ZŠ Lyčkovo náměstí, z berlínské školy Schule am Friedrichshain dorazilo 8 žáků. Za realizaci projektu vděčíme grantové podpoře programu Erasmus+.
Projekt je rozdělen do dvou setkání. První se konalo v Praze v květnu 2015 a na druhé v Berlíně se těšíme v září 2015.
V průběhu projektového týdne v Praze jsme společně zkoušeli a nacvičovali různé divadelní techniky pod vedením umělkyně Ute Baumann. Ta nás postupně učila všechny potřebné dovednosti k tomu, abychom se na jevišti dokázali pohybovat tak, aby vše bylo sladěno do konečného efektu. Naším společným výstupem bylo téma „Evropa“, pro které jsme připravili rekvizity a dvě ze čtyř vystoupení i nacvičili. Především jsme si ale užívali možnosti hrát a experimentovat. Tak vzniklo i několik dalších spontánních vystoupení, ve kterých jsme mohli předvést, co nás během společného týdne napadlo.
Samozřejmě jsme celé dny pouze nenacvičovali černé divadlo, ale také jsme objevovali krásy Prahy, světové kolébky černého divadla. Byli jsme na Vítkově, Vyšehradě, Karlově mostě, na Starém městě, navštívili jsme Žižkovskou věž a vystoupení profesionálního černého divadla „Image“. Hráli jsme společně hry, při kterých jsme se více poznávali a museli mezi sebou navzdory našemu odlišnému mateřskému jazyku komunikovat. V neposlední řadě jsme se celý týden společně stravovali i přespávali na hotelu, což nás také jako skupinu rychle stmelilo.
Všechno společné úsilí jsme pak proměnili v pátek ve vystoupení před spolužáky dětí ze ZŠ Lyčkovo náměstí a následující den i před širším publikem složeným převážně z příbuzných a kamarádů českých dětí. Publikum nás povzbuzovalo svými ohromenými výrazy i potleskem na závěr. Děkujeme!
Někteří rodiče se dokonce po představení rozhodli, že si druhé představení v Berlíně v září nemohou nechat ujít a začali se domlouvat na společné spolujízdě do Berlína, aby nás na divadelních prknech mohli podpořit znovu!
Rozloučení v neděli bylo opravdu vřelé a plné emocí a nově vzniklá kamarádství určitě přetrvají až do druhé části, na kterou se už nyní těšíme. Proběhne 14.–20. 9. 2015 v Berlíně!
Autor textu: Ondřej Černý, učitel ze ZŠ Lyčkovo náměstí, pedagogický doprovod a překladatel na akci
A jaké jsou bezprostřední dojmy z prvního setkání účastnice projektu Aničky Hrdinové?
„Když se naskytla možnost se tohoto projektu zúčastnit, chvíli jsem váhala, ale teď jsem moc ráda, že jsem se tak učinila. Nejlepší na celém projektu bylo to, že se člověk nikdy nenudil. Program byl více než nabitý, ale i přesto moc zábavný. Každý den jsme se učili nové techniky černého divadla a byli jsme nadšeni, co vše se dá vůbec udělat.
Náš kolektiv se neustále sbližoval, ať už díky spolupráci na černém divadle nebo společným procházkám a poznávání Prahy.
O to těžší byl pro nás konec. Nikdy bych nevěřila, co všechno se dá zvládnout v jednom týdnu! Co se týče černého divadla i vzájemných vztahů. Všichni se těšíme na druhou část, která se bude konat v Berlíně, a už teď odpočítáváme dny.“
SOCIAL DETOX V ŘECKU, 28. 3.–4. 4. 2015
V sobotu dopoledne se naše pětičlenná česká výprava potkává na Letišti Václava Havla, odkud začínáme naši dlouhou cestu do slunného Řecka. První letadlo do Athén, druhé do Soluně, fajn, jsme tady, ale potom přichází „malé“ překvapení v podobě dalšího přesunu ještě třemi autobusy do naší konečné destinace, městečka Nea Kallikratia.
Ubytováváme se v příjemném hotelu, bydlíme v pěkných menších pokojích většinou po třech účastnících, pokoje jsou namixované v různém národnostním složení, abychom se lépe poznali a vystoupili ze své komfortní zóny. Druhý den začíná program, seznamujeme se s ostatními účastníky projektu, je nás tu celkem 40, po 5 účastnících z osmi různých zemí (Česko, Estonsko, Litva, Portugalsko, Maďarsko, Rumunsko, Turecko, Řecko), v každé skupině 4 účastníci a 1 group leader.
Náš běžný řecký den se začíná snídaní v přízemí hotelu, sérií energizerů a teambuildingových her na terase, workshopem, obědem, následnou siestou na pláži, další týmovou prací, prezentací, večeří a kulturním večerem, mezitím samozřejmě spousta nejen coffee breaků.
Obědváme i večeříme v restauraci přímo vedle pláže, kde nás každý den vítá usměvavá a pohostinná obsluha. Během týdne vyzkoušíme různé variace masa, špaget a samozřejmě nikdy nesmí chybět zeleninový salát se sýrem a vynikajícím olivovým olejem a čerstvým chlebem.
Během kulturních večerů v kavárně/baru jménem Place se seznamujeme s tradicemi jednotlivých zemí, dozvídáme se zajímavosti, dostáváme pohledy, suvenýry a samozřejmě ochutnáváme místní jídlo a alkohol. Ještěže nemusíme ráno brzy vstávat!
Co se týče programu, rozebíráme téma social detoxu ze všech možných stran, diskutujeme nad dopady na současný život, kde mnoho lidí nedokáže žít jeden den bez sdílení každého kroku na sociálních sítích. Brainstormujeme o důležitosti reálného prožitku, užívání si okamžiku tady a teď, důležitosti sdílení chvil s těmi, se kterými reálně jsme, falešných představách vytvářených virtuální realitou a zdravém a přiměřeném užívání sociálních sítí; workshopy prokládáme týmovými sportovními aktivitami na nedalekém náměstí pronásledováni místními psy. Pozitivním efektem je postupné omezení užívání mobilů během pobytu a pozbývání potřeby neustále hledat wifi.
Předposlední den výletujeme do Soluně, kde na náměstí předvádíme nacvičený flashmob s doprovodem kytary, bubnování, jednoduché taneční sestavy a pro účastníky nezapomenutelné (v rámci divadelního workshopu složené) písně: „Throw away your phone, make yourself at home, stop posting cute cats on your wall…“
Celý týden nás provází otevřenost a pohostinnost místních obyvatel, skvělá atmosféra v našem týmu, bourání stereotypů, mezinárodní spolupráce, učení se toleranci (třeba k neustálým řeckým zpožděním) a mnohé další zážitky.
Zpět se v sobotu o týden později vracíme přes Bělehrad, unavení, nabití dojmy, s kouskem smutku v duši nad skončeným projektem a opuštěním nových kamarádů a zároveň s podněty a chutí do nových věcí a aktivit.
Denisa Králová, účastník
ROK 2014
Informační setkání pro zájemce o Evropskou dobrovolnou službu 4. 12. 2014
Abychom podpořili mladé lidi, kteří uvažují, že by rádi odjeli do zahraničí jako dobrovolníci Evropské dobrovolné služby, ale třeba zatím úplně nevědí, co od EDS očekávat a jak si vyhledat vhodný projekt, rozhodli jsme se pro zájemce pořádat pravidelná setkání s koordinátorkou programu a bývalými i současnými dobrovolníky.
Výhodou účasti na takovém setkání je jedinečná možnost vyslechnout si autentické příběhy dobrovolníků a moci se zeptat na cokoliv, co vám po pročtení dostupných online zdrojů nebylo jasné.
A co o večeru říká jedna z účastnic Jana Závitkovská?
"Na semináři jsem se dozvěděla spoustu užitečných informací o celém projektu. Atmosféra byla přátelská a všichni měli dostatek prostoru pro své dotazy, které jim byly vždy zodpovězeny. Pro člověka je mnohem jednodušší a srozumitelnější, pokud má možnost zapojit se do diskuse, než když jenom poslouchá tok informací. Autenticitu setkání dodávali dobrovolníci, jak ti, kteří se projektu již zúčastnili v zahraničí, nebo ti, kteří jsou v současnosti jako EDS dobrovolníci v DDM hl. m. Prahy. Bylo zajímavé poslouchat jednotlivé příběhy dobrovolníků, jejich zkušenosti, zážitky a hlavně cenné rady."
Další setkání plánujeme v lednu 2015, budeme se na vás těšit!
Mezinárodní výměna Praha – Bonn ve volném čase
Ve dnech 4. až 10. října se v Bonnu a okolí konala již tradiční výměna česko-německé mládeže. Tématem bylo seznámení se se způsobem trávení volného času v Německu, možnosti německé mládeže v této oblasti a jejich specifika. Samozřejmostí se rozuměly výlety po historickém bývalém hlavním městě Spolkové republiky.
První dva dny jsme trávili na statku jednoho z německých vedoucích projektu, který se nalézal na odlehlém venkově obklopeném zelenými lesy a loukami. Příjemné prostředí navodilo pohodovou atmosféru ve skupině, vtipné hry (schválně hráli jste někdy florbal s koštětem?), společné vaření a večerní táborák prolomily ledy.
V další části jsme se přesunuli již do Bonnu a šlechtického prostředí bývalého letního zámečku. Z něj jsme vyráželi na poznávací i zážitkové cesty do okolí. Účastníci se mohli seznámit s prostředím Bonnu a jeho nejslavnějším rodákem Beethovenem, megaměstem Kolínem s obřím chrámem (připomínajícím Svatovítskou katedrálu) a zahrát si zábavnou rallye po městě. Z volnočasových aktivit byl připraven minigolf, bruslařská dráha a nejpopulárnější událost týdne (alespoň pro ty se silnými žaludky) – obří zábavní park Phantasialand, ve kterém jsme strávili celý jeden den.
Program byl velmi dobře připraven z pohledu vzájemného mezinárodního poznávání. Vícekrát se účastníci pohybovali v malých smíšených skupinkách, ve kterých byli nuceni spolu komunikovat, a vrcholem byl půlden strávený v německých rodinách. Tato náplň umožnila Čechům dobře poznat německý způsob života, který, jak bylo zjištěno, se od toho českého vlastně moc neliší. Není divu, vždyť jsme sousedé se společnou mnohasetletou historií. Když se k celkové pohodě přidalo skvělé počasí, které nám dokazovalo, že předpovědi počasí mají omezenou platnost – celý týden byl hlášen vytrvalý déšť, přesto nám vytrvale svítilo slunce – můžeme jen konstatovat úspěch celé akce.
Děkujeme německým kolegům za jejich péči a těšíme se na ně příští rok v Praze.
Radek Švec, pedagogický dozor
SPIELKONGRESS 2014 V BONNU
V září letošního roku se mi dostalo cti zastupovat DDM hl. m. Prahy na kongresu her v německém Bonnu. Tento kongres je každoroční akcí, která se již od roku 1979 koná v různých městech Německa, ale i Rakouska, Švýcarska, Itálie a podobně.
Takovou specifickou charakteristikou tohoto setkání bylo, že ve většině byly účastníky tzv. playbuses neboli pojízdné herní stanice, které putují v regionech Německa a připravují programy pro děti z různých měst. Jsou to vlastně buď starší předělávané autobusy, či náklaďáky s přívěsy upravené pro vytvoření zázemí herních akcí. Proto byl vlastně druhý název akce – Spielmobile kongress.
Na samotném začátku při slavnostním zahájení jsem pochopil, proč je kongres mezinárodní. Bylo to právě mojí účastí. DDM hl. m. Prahy byl tedy jediný zahraniční účastník kongresu, což zároveň dost často upoutávalo pozornost.
Kongres probíhal v prostorách „Haus der Jugend“ v Bonnu, což je krásná historická budova s rozsáhlými plochami pískového hřiště a parkového okolí v klidné části Bonnu, kterou dostala místní organizace připravující programy volného času pro děti a mládež z Bonnu od bývalého velmi starého tenisového klubu.
Kongres probíhal od čtvrtka 11. 9. do pondělí 15. 9. a byl rozdělen do tří částí. Ve čtvrtek byl organizační, seznamovací a uvítací den, pátek a sobota byly věnovány workshopům různých herních aktivit a tato část byla zároveň zakončena oficiálním večírkem s programem pro všechny účastníky. Neděle byla vlastně jednou velkou veřejnou akcí na hlavních náměstích v centru Bonnu, kde všichni účastníci seznamovali veřejnost se svojí činností. Pondělí pak už byl jen odjezdový den.
V pátek a sobotu bylo pořádáno 26 workshopů s různými zaměřeními. Moje role byla v pořádání workshopu s názvem „Inspiration für die Erstellung eigener Spiele“ („Inspirace k tvorbě vlastních prožitkových aktivit a her s výchovně vzdělávacími cíli“). Počet účastníků na workshopech se pohyboval kolem deseti lidí a byl to vlastně takový inspiromat v nejrůznějších oblastech činností s dětmi od outdoorových aktivit po různé výtvarné a estetické činnosti. Pro inspiraci byl kongres skutečně velmi obsáhlý, rozmanitý a podnětný. Jen se bylo možné zúčastnit v jeden den pouze dvou workshopů (dopoledne a odpoledne) a mnoho dalších určitě zajímavých člověk nestihl.
Na můj workshop dorazilo 8 účastníků a věnovali jsme jej vlastnímu hraní a prožitku s konkrétními cíli a obsáhlejšími reflexemi. Cílem bylo ukázat, že hrou lze děti rozvíjet cíleně a vědomě i v mnohých osobnostních vlastnostech či dovednostech z oblasti komunikace, konfliktů, spolupráce či vnímání času. Dle reakcí si myslím, že workshop měl dobrý ohlas a byl skutečně také novým přístupem pro účastníky.
Z hlediska atmosféry na kongresu musím říci, že jsem si připadal jako doma. Ač sám, jako jediný zahraniční účastník, měl jsem pocit, že lidé, kteří dělají s dětmi, mají prostě velmi podobné hodnotové žebříčky bez ohledu na státy či regiony. Byli to vesměs velmi milí, pohodoví lidé, každý se svými specifickými a velmi zajímavými dovednostmi a přístupy k této práci.
A co musím na závěr vyzdvihnout, je to, že jsem skutečně viděl chuť sdílet své nápady, vyměňovat své zkušenosti a rozvíjet nejen sebe, ale i ostatní. Bylo by moc fajn co nejvíce převzít tuto filozofii i pro naši praxi ve volném čase.
Děkuji DDM hl. m. Prahy za možnost se této akce zúčastnit a doufám, že jsem tu naši volnočasovou pedagogiku, která má dle mého názoru jednu z nejvyšších úrovní v Evropě, dobře zastupoval.
Pavel Rampas, lektor
Dojmy účastnice z projektu Bikesharing – sdílení kol (1.–8. 7. 2014)
Poměrně pozdě, až ve svých 24 letech, jsem objevila možnost, díky které mohou mladí lidé vyrazit na zajímavé projekty konané po celé Evropě, seznámit se s podobně naladěnými zahraničními účastníky a diskutovat témata, která v současné době více či méně hýbou globalizovaným světem. Výměny mládeže trvají cca týden a poměrně výrazný rozdíl od mezinárodních dobrovolnických workcampů, kterých jsem se účastnila předtím a byly zaměřeny spíše na dobrovolnickou práci, byla právě možnost diskuze nad konkrétními tématy, kterých se jednotlivé výměny týkají.
Tématem výměny mládeže, které jsem se ve dnech 1. 7. až 8. 7. v Praze zúčastnila, byl Bikesharing neboli možnost sdílení kol. Jednalo se o mezinárodní česko-polskou výměnu pořádanou pod hlavičkou DDM hl. m. Prahy dvěma sympatickými vedoucími Evčou a Zdeňkem. Tuto výměnu mládeže jsem si vybrala, protože mi idea Bikesharingu a celkově alternativní a environmentálně příznivé možnosti pohybu ve městě nejen přijdou velmi sympatické, ale sama kolo v Brně, ve kterém se teď převážně pohybuji, s gustem využívám. Druhým důležitým aspektem pak pro mě byla možnost znovu si procvičit polštinu, kterou jsem už začínala pozapomínat.
Samotná administrativa před projektem není pro účastníka nijak složitá (o to více se ale zapotí pořadatelé, takže jim patří mé vřelé díky). Stačí pouze vyplnit přihlášku, zajistit si dopravu na místo konání (v případě zahraničních výměn se někdy zajišťují jízdenky či letenky společně), sbalit si kartáček na zuby, opalovací krém, náhradní sandály a může se vyrazit. Ubytování a strava jsou zajištěny pořadateli, z grantu EU jsou pak placeny nejen tyto dvě položky, ale při výjezdu do zahraničí i 70 % cestovních nákladů.
Vzhledem k tomu, že noc před cestou se mi vždycky nakupí nejvíc práce, jsem na projekt sice dorazila s dobrou náladou, ale i s řádným spánkovým deficitem. Naštěstí to nijak zvlášť nevadilo, během celého týdne se braly ohledy na potřeby a přání všech účastníků a mně tak bylo ze začátku umožněno spočinout na dobu delší, než většina zúčastněných vyžadovala.
Bikesharing se ve větších městech poměrně rychle rozmáhá a už i v Praze či Brně je možné si vypůjčit kolo a objevovat krásy města pohledem z jeho sedla, který je po pohledu ze sedla koňského hned druhý nejkrásnější (a co se týče spotřeby sena či potřeb ustájení, je kolo, zvláště to sdílené, pro městského člověka přece jenom více user-friendly). My jsme se vydali prozkoumat, jak bikesharingové systémy v Praze fungují, jak přívětivé jsou pražské uličky pro cyklisty i jaké povědomí mají o bikesharingu obyvatelé či návštěvníci Prahy. Naše dvaadvacetihlavá česko-polská skupinka se potkala se zakladateli dvou hlavních bikesharingových „společností“, které v Praze můžeme potkat. Zatímco koncept Homeportu se více přibližuje modelům, které jsem znala z evropských destinací, tj. ve městě (v případě Homeportu pak zatím jen v Karlíně) můžeme nalézt stojany, ze kterých si kolo vypůjčíme a do jiného stojanu ho poté vrátíme, Rekola fungují na jiném principu. Pomocí webové aplikace si najdeme nejbližší kolo, aplikace nám také prozradí kód zámku, kterým je kolo zajištěno, a poté již brázdíme ulicemi na růžovém „rekolu“, které pak můžeme vrátit, kde nám je libo. Nesmíme ovšem zapomenout zanést do mapy novou polohu kola. Nejedno hipsterské srdéčko jistě zaplesá, když zjistí, že Rekola jsou povětšinou stará kola, která lidé pohybující se kolem tohoto uskupení opraví, natřou na růžovou a pustí do světa. Ke starým kousavým svetrům se tedy tato kola budou hodit více než o poznání novější kola Homeportu.
V rámci výměny jsme se také dozvěděli něco o silničních pravidlech a zásadách první pomoci (v tomto případě žel bohu i s praktickou ukázkou na konkrétním účastníkovi, kterému se při popisu všech možných zranění, která na cyklisty číhají, udělalo mírně mdlobno). Nedílnou součástí projektu byl i mezinárodní večer, při kterém obě země představily svoji kulturu, jazyk či gastronomii. Projektu nechybělo ani závěrečné zhodnocení a prezentace propagačních materiálů, které jsme v průběhu výměny vytvořili.
Oficiálním komunikačním jazykem výměn je povětšinou angličtina, ale kdo má jisté zábrany mluvit, bát se nemusí. Ke konci naší výměny jsme se domlouvali spíše angličtino-češtino-polštinou (psáno podle abecedy), takže naše jazykové dovednosti byly rozvinuty do více stran.
Výměna mládeže byla z mého pohledu velmi obohacující. Důležitým impulzem pro mě bylo vidět, že za konkrétními projekty, které fungují, stojí konkrétní jednotlivci a že pokud má člověk dobrý nápad, není zase až tak velký problém ho zrealizovat. To, že jsem se opět rozmluvila polsky, bylo pro mě další významné plus. Doufám, že se mi podaří na podobný projekt v budoucnu opět vyjet a všem váhavcům či lenivcům vzkazuji: „Běžte do toho, bylo to skvělý!“.
Ivka Ježková, účastnice projektu Bikesharing
Mezinárodní tábor ve Finsku 29. 6.–9. 7. 2014
Dřív než si děti stihly uvědomit, že je konec školního roku, stály 29. 6. 2014 na letišti Václava Havla a loučily se s rodiči. S DDM hl. m. Prahy odlítaly na 10 dní na mezinárodní tábor u krásného finského jezera nedaleko městečka Kerava. S těmito šesti skvělými dětmi jsme strávili báječný čas mezi dalšími 150 účastníky z různých koutů Evropy.
Během kempu prezentovali Českou republiku, její zvyky, kulturu, dokonce i na polku a guláš došlo! Organizátoři přichystali mnoho zábavných volnočasových aktivit. Jednoznačně však zvítězil bubble soccer neboli „fotbal v bublině“, při kterém se mnohdy zapomínalo na cíl hry – dostat míč do branky – a raději si všichni užívali nekontrolovatelných odrazů bubliny od bubliny. Došlo i na výlety. Podívali jsme se do hlavního města Finska – Helsinek, překonali své strachy v lanovém parku a přes volné odpoledne jsme vyjeli na kánoích rozvířit hladinu jezera, které obklopovalo celý kemp. A co by to bylo za finskou akci, kdybychom nezašli večer relaxovat do sauny.
Až na první tři dny jsme si mohli během celého pobytu vychutnávat silné finské slunce, takže kdekdo si po návratu 9. 7. na letišti mohl myslet, že jsme se vrátili z plážové dovolené na Maltě.
Děti si díky výměně nejen procvičily jazyk, ale hlavně načerpaly důležité zkušenosti a zocelily samy sebe během prvních větrných deštivých dnů, kdy se skvěle postaraly o to, aby jejich stany neulétly, ony samy se udržely v suchu a teple a zároveň dokázaly pomoci ostatním.
Bezprostřední dojmy si během výměny zapisoval jeden z účastníků, Štěpán Mezenský, do svého deníku. Krátký úryvek z poslední části teď nabízím i vám:
Poslední den a na lidech jakoby to nebylo poznat. Všichni se skvěle baví, blbne se a tak dále. Ale mám takový pocit, že nejsem jediný, který si smutně uvědomuje, že si budeme muset zítra říct sbohem.
Odpoledne mně uteče rychle. Super je, že už je zase šero a já se přes své spáleniny můžu pohybovat všude. Teď je mi opravdu dobře. Jediné, co mi to kazí, je myšlenka, jestli ty lidi vůbec ještě někdy uvidím, snad ano. S někým už je to i domluvené, někdo váhá, jestli přijede do Prahy. Potloukáme se spolu kolem jezera, povídáme si, blbneme, užíváme si věci, které bychom nejspíš v běžném životě vynechali. Skvělý pocit.
Je úplně to nejposlednější ráno a v kempu hrají z reproduktorů všemožné „goodbye songy“. V průměru se na tomhle místě vyfotí tak tisíc selfie fotek za minutu a lidi si povídají a smějí se. Mně osobně je trochu smutno. Už se jen dívám do očí. Sem tam s někým prohodím pár slov, ale hlavně žádám o pomoc, protože z toho balení věcí mi trochu hrabe.
Když padne i hlavní stan, nejednomu ukápne slza. Pak najednou přijede autobus a vy si chcete ještě tolik říct. Jenže už to nejde, je čas se loučit. Na letišti se loučíte se zbytkem autobusu. Jste rádi, že to jsou náhodou ti vám nejbližší, ale i tohle končí. Cesta letadlem už nestojí za zmínku. Jediné, co vám ještě prozradím, že i přes těch dokonalých a úžasných deset dnů se těším domů. Těším se zase na ty, kteří mi chyběli, když jsem byl na táboře ve Finsku.
Pavla Sedláčková, doprovod
Waldcamp 2014 očima praktikantky – Cesty dělaj člověka
Ve dnech 13.–15. června se Dům dětí a mládeže hlavního města Prahy zúčastnil mezinárodního tábora Waldcamp nedaleko německého Frankfurtu nad Odrou.
V Praze jsme nalodili 16 dětí a vydali se vstříc novým zážitkům a kamarádům do sousedního Německa. Již stany, spacáky a ešusy naznačovaly nejenom dětem, že tenhle tábor bude velké dobrodružství a zároveň obrovská výzva.
Po sedmihodinové cestě jsme dorazili na místo, kde na nás čekalo dalších 200 dětí a spousta zábavy. Společně s kolegy z Německa, Polska a Sýrie jsme se ubytovali a večer slavnostně zahájili již 22. ročník Waldcampu, který se jako každý rok konal v malebné přírodě německých luk a lesů. Ten letošní se nesl v intergalaktické náladě.
Druhý den byly pro děti připraveny různorodé soutěže, které úspěšně jako tým zdolávaly. Ochutnávky vesmírných jídel, procvičení paměti či chůze na chůdách naše malé dobrodruhy nevyvedly z míry. Aktivní den zakončily všechny skupiny představením svých oddílů a poté odstartovala intergalaktická párty.
Nestihli jsme ani přistát na Marsu a už byla neděle. Poslední den této víkendovky navštívili Waldcamp vetřelci a unesli nám jednoho člena týmu. Ovšem naše výprava skládající se z dětí od 6 do 12 let se ničeho nezalekla. Po překonání strastiplné cesty a úspěšném zodpovězení otázky byl náš kamarád propuštěn a my se mohli vrátit zpět do tábora a sbalit si věci.
„Waldcamp byl super, seznámila jsem se se spoustou nových lidí z jiných zemí! Byly super hry a taky super příroda, prostě bomba, J“ sdělila nadšená Lucka, která se díky Waldcampu podívala poprvé do zahraničí.
Multi-kulti víkend skončil předáním cen a rozloučením. Tedy vlastně neskončil. Nejenom mezinárodní přátelství, které děti navázaly, jsou stále živá a my tak můžeme říct, že Waldcamp opět splnil svůj účel. Bourat předsudky a sbližovat lidi, už odmalička.
„Waldcamp určitě všem doporučuji. Příští rok bych chtěl vzít i kamaráda ze školy. Musím mu ukázat tu čokoládovou fontánu, co jsme tam měli,“ sdělil na závěr Davídek a celá skupina mu přitakávala.
Eva Gartnerová
Vaření s Carmen ve školním klubu na ZŠ Lyčkovo nám.
Dobrovolnici Carmen jsme požádali, jestli by jednoho dne mohla přijít povyprávět o Galícii, své zkušenosti jako dobrovolnice v DDM hl. m. Prahy a také ukázat dětem jak udělat některé z typických španělských jídel. Zároveň jsme chtěli navázat na předchozí zkušenost s jinou dobrovolnicí, která taktéž klub navštívila.
Byli jsme velmi potěšeni, že Carmen na náš návrh radostně kývla.
Záměrem takovýchto workshopů je zprostředkovat dětem kontakt s jinou kulturou. Člověkem, který mluví jinou řečí, který pochází z jiné země, prostředí, který rovněž přináší novou kulturu a předává informace o ní a v neposlední řadě naučí děti vařit něco dobrého k snědku. :)
Osobně doufám, že přínos takovýchto aktivit bude mít pozitivní dopad na budoucnost dětí, jejich respekt k odlišným kulturám a odlišnému vzhledu, jazykové vybavenosti atd. Naštěstí se nám to díky uvolněné atmosféře při vaření daří.
Zdeněk Hendrych, vedoucí školního klubu ZŠ Lyčkovo náměstí
Černé divadlo – divadlo ve tmě a beze slov!
Ve čtvrtek 2. dubna přijela do Karlínského Spektra DDM hl. m. Prahy skupina německých studentů z Göppingenu, aby předvedla divákům, jak se záhy ukázalo, skvělé představení, jež nazkoušeli pod vedením své supervizorky Ute Bauman. A že se bylo opravdu na co koukat. Velkou předností černého divadla je skutečnost, že se účinkující nemusejí učit žádné dlouhé texty a rovněž fakt, že je během představení tma, zbavuje i většinu z nich nepříjemné trémy. Je tedy vhodné pro každého. Pokud se navíc spojí podmanivá hudba a velké množství zářivých barev s nápaditou choreografií, jako v tomto případě, představení okamžitě každého zaujme a výsledný efekt je téměř stoprocentně pozitivní. Jeviště v Divadelním sále Karlínského Spektra se tak ve středu na několik desítek minut změnilo v kouzelný prostor plný magie a triků a publikum odměňovalo účinkující velkým aplausem. Viděli jsme Jacksonův thriller, synchronní vystoupení dvou tanečnic pohrávajících si s míčkem, život na dně moře a mnoho dalších nápaditých vystoupení.
Cílem akce bylo představit černé divadlo potenciálním účastníkům dalšího projektu černého divadla, který by měl navázat na loňský úspěšný projekt Art Magica. Ten vznikl za přispění koordinátorky mezinárodních aktivit Evy Hrivnákové pracující v ICM při DDM hl. m. Prahy a rovněž jej supervizovala německá umělkyně Ute Bauman. Černé divadlo má obrovský potenciál jako metoda neformálního vzdělávání, vystupující mají navíc při nácviku i vystoupení jedinečnou šanci trénovat si týmovou spolupráci, která je nezbytná pro dobře sehrané představení. Velmi důležitou roli hraje rovněž přijímání zpětné vazby od diváků v sále. Herci se totiž sami při představení nevidí, proto je pro ně přijímání zpětné vazby podmínkou pro vylepšování techniky a další pokrok. Při černém divadle se herci žádné texty neučí a místo slov je tu ponechán prostor pro hudbu a pohyb, což jsou univerzální prostředky lidského vyjadřování napříč různými národy i kulturami. Proto je tento typ přestavení ideální technikou pro práci v národnostně smíšených týmech, kde by jinak měli herci kvůli jazykové bariéře problém ve vzájemné komunikaci.
Černé divadlo lze tedy považovat nejen za umělecký směr, ale zároveň i za metodu neformálního vzdělávání. Staví mosty tam, kde by jinak lidé nemohli spolupracovat, a připomíná nám, že nejen řečí můžeme vyjadřovat myšlenky. A jestli budete mít někdy příležitost, rozhodně se na takové představení zajděte podívat – stojí to za to!
Pod následujícím odkazem naleznete asi čtyřminutové video se záznamem z vystoupení černého divadla
ROK 2013
Polsko-německé setkání summitu mládeže
Ve dnech 1.–5. 2. 2013 se ve Werftpfuhl u Berlína konalo polsko-německé setkání summitu mládeže. Během tohoto setkání účastníci z Polska, Německa, Čecha a Ukrajiny poznávali nové aspekty udržitelného rozvoje a učili se lépe utvářet svět a samostatné uvedení změn v té oblasti.