Ateliérová cvičení navazují na teoretickou část – historii fotografie, období od poloviny 19. století po závěrečnou fázi piktorialismu. Dobové ateliérové dekorace a sentimentem působící pečlivá aranžmá (ať již byla reálná či montovaná) byly předlohou skupinových etud. Dílčím inspiračním zdrojem byli i současní autoři obracející se do historie. Prvotním záměrem byla hlavně nadsázka bez postmoderních a eklekticistických vlivů, jak by se mohlo na první pohled jevit, zvláště u digitálních snímků. Inspirace jsou proto pojaty velmi volně. Většina snímků je fotografována na kinofilm, některé jsou kolorovány. Tři fotografie jsou digitální a původně měly být jen dokumentací celkové inscenace. Z didaktického hlediska byla důležitá různá světelná řešení, včetně obtížností daných malým ateliérem i skladba obrazu s mnoha prvky a riziky kompozičních srostlic. Práce s kinofilmem přiblížila řemeslnou součást tématu k historickým technikám.