Úspěšný odchov filipínského varana (Varanus cummingi) na Stanici přírodovědců

Na začátku roku 2020 se nám podařilo do Stanice přírodovědců DDM hl. m. Prahy získat několikatýdenní pár varanů Varanus cummingi, pocházející z faremního odchovu z Filipín.

Mláďata byla nejprve umístěna jednotlivě do malých terárií v chovatelském zázemí. Později, při velikosti okolo jednoho metru, byli ještěři přesunuti do expozice tropického terária. Tam měl každý samostatnou, prostornou a jednoduše zařízenou ubikaci. Jednoduché zařízení bez možnosti úkrytů je velmi důležité kvůli adaptaci zvířat – pokud mají možnost se schovávat, zůstávají plaší. To komplikuje manipulaci s nimi a vznikají situace nebezpečné jak pro zvířata, tak pro chovatele i při pouhé běžné údržbě.

V roce 2023 jsme začali zkoušet varany připouštět k sobě. Bohužel, všechny pokusy byly neúspěšné. Vždy po připuštění se začali téměř hned napadat a bylo nutné je okamžitě rozdělit.

Po několika neúspěšných pokusech jsme je přemístili do větších terárií (ve kterých jsou dodnes). Terária byla nově přepažena mříží, přes kterou se zvířata vidí a cítí a sama si „řeknou“, kdy jsou připravena k připuštění. Není tak už třeba jedno z nich odchytit a přemístit do terária druhého, jak se to muselo dělat v předchozím teráriu. Stačí otevřít přepážku, kterou jsou rozdělena, a mohou si libovolně přecházet.

Hned první pokus o seznámení „v novém“ byl úspěšný. Varany jsme nechali několik dní spolu, opakovaně bylo zaznamenáno páření. Tím byl vyřešen první velký problém a čekali nás další výzvy.

Po úspěšném připuštění je zásadní složit pro gravidní samici vyváženou a pestrou krmnou dávku, s odpovídajícím množstvím minerálů a vitamínů (zejm. Ca, vitamíny řady A, D, E).

V přírodě samice varanů kladou vejce do hlubokých nor, kde je přesná teplota a vlhkost. Připravit takové kladiště je v omezeném prostoru terária složitý úkol (vše musí být naprosto přesně, jinak samice váhá s kladením a může snůšku přenosit). To se nám, bohužel, při první snůšce také stalo; samici se na připraveném kladišti (bedně naplněné substrátem a přiklopené tmavým víkem) něco nelíbilo. Snůšku odkládala a když ji po několika dnech hrabání a zkoumání konečně vykladla, bylo zřejmé, že vejce nejsou dobrá – byla lesklá, nestejně velká a mírně zapáchala.

Za několik týdnů samice opět začala jevit zájem o samce a opakovalo se i úspěšné páření. Tentokrát do připraveného kladiště nakladla samice vajíčka včas. Vejce se zdála být tentokrát v pořádku, po několika dnech ale začala plesnivět a kazit se. A nic z toho opět nebylo.

Další pokusy s připouštěním proběhly začátkem roku 2025. Dne 17. června nakladla samice 9 vajec, která vypadala velmi dobře. Po předchozím neúspěchu s inkubací, která je extrémně dlouhá a vzniká tak velký prostor k pochybení, jsme se rozhodli vajíčka ze snůšky rozdělit a inkubovat dvěma způsoby.

Tři vajíčka byla inkubována v mírně vlhké křemelině při teplotě 30,5 ˚C, v polovině listopadu byla teplota zvýšena na 31,5 ˚C. Dne 30. 12. 2025 se vylíhlo první mládě a během několika dní i další dva varánci.

Druhá část snůšky (6 vajec) byla inkubována po celou dobu v konstantní teplotě 30,5 ˚C, jako substrát byl zvolen mírně vlhký seramis. Po několika týdnech se začalo jedno vajíčko „propadat“ a zkazilo se. První mládě z této části snůšky prořízlo vajíčko 6. 1. 2026, dva dny nato další dvě a 13. 1. 2026 se vylíhl čtvrtý varánek. V jednom vejci zůstalo mrtvé mládě, zárodek odumřel zhruba měsíc před líhnutím.

Celkem se nám tedy podařil odchov sedmi mláďat, inkubační doba byla 196–210 dní. Mláďata se mají čile k světu a již několik dnů po vylíhnutí začala bez problémů přijímat první potravu – cvrčky.

Za spolupráci a cenné rady děkujeme Pavlu Marhoulovi, uznávanému odborníkovi v oblasti chovu a inkubace u plazů.

 

Za tým Stanice přírodovědců DDM hl. m. Prahy
Jan Hříbal
vedoucí chovatel