V moderním pojetí cizojazyčné výuky jsou gramatika a slova prostředky komunikace. Cílem každého moderního učitele tedy je představovat cizí jazyk nikoliv jako soubor pravidel a slov, který se musím naučit, abych nedostal pětku ve škole, ale jako prostředek ke komunikaci, která je klíčová pro život ve společnosti.

Abychom v něm obstáli, musíme být schopni podávat a přijímat informace o sobě, o lidech a dění kolem sebe a jednat v situacích, které přináší každodenní život, i při událostech mimořádných.

V hodinách ideální cizojazyčné výuky by si tedy měl žák vyzkoušet, zda by v daných situacích komunikačně vzato obstál, přičemž v nich užívání jazyka hraje sice důležitou roli, ale není jejich cílem samým, nýbrž prostředkem, jako tomu bývá ve skutečném životě.

Moderní cizojazyčná výuka vychází z předpokladu, že každý účastník komunikace má nějaký cíl, chce něco získat. Cíle komunikace a jejich efektivní dosahování jsou tedy pro moderní výuku klíčové: žáci by se měli ve výuce připravovat na to, aby byli v určité situaci schopní získat to, co získat chtějí. Tyto cíle se však liší účastník od účastníka (na základě věku, profese, zájmů, světonázoru apod.), a proto by jim trénink ve výuce měl každý správný moderní učitel přizpůsobit: měl by vybírat taková témata, modelové situace a aktivity, které jsou pro jeho žáky užitečné.

Je-li jazyk považován za prostředek komunikace, ve výuce musí být přirozeně kladen velký důraz na jeho využití. Učitel tedy má svým žákům ukazovat, k čemu je jazyk dobrý: tedy že např. dovednost psát souvislý text v daném jazyce slouží v životě k možnosti dopisovat si s někým (resp. psát e-maily, smsky, chatovat), psát články, povídky, texty k hudbě apod.; dovednost číst souvislý text je zase v životě nezbytná pro čtení mediálních textů a knih, tedy pro získávání informací, a to v případě cizojazyčné výuky i v jiném než jen v mateřském jazyce; nabytím dovedností mluveného projevu a porozumění získává člověk možnost rozšířit okruh svých přátel, v případě cizojazyčné výuky i za hranice svého jazykového společenství, případně domluvit se s lidmi z jinojazyčného společenství při cestování, vykonávání práce apod.

Zastánci tradičních výukových postupů by se mohli ptát, jestli moderní výuka nerezignuje na „učení“. Není tomu tak: vždyť jazykové komponenty (slova) a způsob práce s nimi (gramatika) jsou ke komunikaci nezbytně nutné, a tudíž mají i ony v moderní výuce jazyků své důležité místo.

Pojetí moderní cizojazyčné výuky tedy můžeme shrnout jako trénink na situace, ve kterých je potřeba komunikací dosáhnout určitých cílů, k čemuž je zapotřebí užít náležité slovní a gramatické prostředky.

Autor: Bára Biňovcová, lektorka jazykových kurzů