„Taktika má mezi složkami tréninku dětí specifické místo. Období jejího hlavního rozvoje je z hlediska dlouhodobé koncepce přípravy spojeno především s etapou speciálního a vrcholového tréninku.“ (Perič 2012)

Je to zejména proto, že se vychází především z věkových a vývojových zákonitostí. Mezi ty hlavní patří například malá úroveň abstraktního myšlení menších dětí, krátká doba koncentrace. Je to také dáno tím, že děti mají již dobrou motorickou docilitu, ale nejsou ještě schopny řešit náročnější myšlenkové procesy. V dospělosti se již sportovci hůře učí pohybovým dovednostem, ale rychleji zvládají takové činnosti, při kterých je potřeba jejich myšlenkové zvládnutí. I přes tyto zjištění ve většině sportovních odvětví požadujeme již od nejmenších dětí některé taktické znalosti, jako je zejména znalost základních pravidel a jejich dodržování. Dále se soustředíme na pochopení základů správného chování v obecných situacích (tj. nepřihrávat před vlastní branku, nepředbíhat v zatáčkách apod.). Později se k tomu přidávají znalosti základní taktiky daného sportu (Kučera, Kolář, Dylevský 2011).

„Taktické znalosti a zkušenosti je nutné systematicky rozšiřovat, přiměřeně k věku, sportovní úrovni a schopnostem sportovců. Jejich osvojování se má řídit zásadami systematičnosti a postupnosti. Nemá smysl požadovat od sportovce, aby si osvojil vědomosti, které není schopen v soutěži využít, ať již proto, že není ještě dostatečně technicky připraven, nebo proto, že není ještě dostatečně rozvinut (po stránce myšlenkové,rozhodovací či jiné) k řešení soutěžních situací na vysoké úrovni taktiky.“ (Dovalil a kol. 2009)

Podmínění taktiky dostatečnou úrovní techniky ukazuje na prioritu učení se dovednostem před nácvikem řešení soutěžních situací. Druhým důvodem menšího významu je i skutečnost, že taktika je velmi úzce spjata se sportovní specializací.

Většina autorů uvádí zejména důležitost učení se pravidlům dané sportovní specializace a to zejména, jako hlavní prostředek k úspěšnému absolvování soutěžního klání.

„Kdo chce soutěžit s přehledem, s určitou taktikou a také poctivě, musí znát alespoň základní pravidla svého sportu. Pak ví, co smí a nesmí, nemusí trpět pocitem nejistoty. Se základními pravidly by se mladý sportovec měl seznámit již při tréninku.“ (Choutková, Dovalil 1988)

Je třeba žádat, aby k osvojení pravidel i dodržování pokynů přistupovali žáci s plnou důležitostí a aby také byli vedeni k plné koncentraci na trénink a k samotnému přemýšlení při nácviku a odstraňování chyb. Již tyto požadavky, které jsou nutným předpokladem k úspěšnému postupu v tréninku, můžeme považovat za prvky cílevědomé taktické přípravy, neboť aktivní přístup k tréninkovému procesu, samotné přemýšlení a hledání nových cest patří do oblasti taktických základů.

Při nácviku taktických dovedností je důležité nejprve názorné předvedení a vysvětlení podstaty dané činnosti. Je dobré, pokud jsou děti samy schopny říci na konci vysvětlování, proč se určitá činnost děje a proč by se neměly chovat jinak. Při teoretické přípravě dáváme pozor, aby nebyla zbytečně dlouhá a aby děti chápaly vše, co jim trenér vysvětluje. Žádný výklad by neměl být delší než 10 min (u malých dětí) a trenér by neměl používat cizí slova a termíny, jejichž obsah dětí nechápou. Proto před jejich užitími nutné je vysvětlit. Obdobná situace je při užívání grafického značení (např. při sportovních hrách). Proto, aby děti mohly bez problémů sledovat průběh situace či cvičení, které trenér kreslí na tabuli, musí dobře znát, co která čára znamená.

„V rámci taktické přípravy by měl trenér zdůrazňovat tvůrčí schopnost dětí, podporovat řešení soutěžních situací podle jejích schopností, a tím u nich posilovat tvořivost. I u nejmenších dětí můžeme do tréninku zařadit určitou formu taktické přípravy.“ (Perič 2012)

Například ve sportovních hrách staví taktická příprava na možnostech všech hráčů i celého kolektivu a bere se v úvahu výkonnost soupeře. Pak se podle toho určí takový způsob boje/hry, který umožní využití všech hráčů (je důležité, aby se do soutěže „podívali“ všichni mladí sportovci) a naopak se pokusí vyřadit „zbraně“ soupeře. Je důležité, aby trenér zdůraznil, aby hráči neustále sledovali průběh utkání, soupeře i vlastní hráče. Začátečníci se učí takticky myslet především pozorováním hry a jejím přiměřeným rozborem. Postupně tak získávají zkušenosti, jednají samostatně a uvážlivě.

„Důležitým momentem, který je nutno respektovat v taktické přípravě je věk sportovců. U přípravy dětí a mládeže je vždy nejdůležitějším úkolem všestranný rozvoj pohybových schopností sportovců a kladení základů techniky daného sportu nebo disciplíny. Proto taktická příprava nemůže být v popředí pozornosti a s jejím cílevědomým postupným zahájením začínáme vždy až po nezbytném zvládnutí základů techniky.“(Štilec a kol.1989)

„Jakékoli předčasné pokusy o intenzivnější taktickou přípravu v žákovském věku (například určování taktického plánu, nácvik taktických dovedností apod.) je nesprávný a je na úkor hlavních úkolů tréninku v této etapě. Proto pokud se bere na taktickou přípravu zřetel, pak má probíhat především ve spontánní herní podobě, v níž mají sportovci získávat své první herní zkušenosti.“(Štilec a kol.1989)

„Teprve v období, kdy sportovci zvládli základy techniky svého sportu a účastní se soutěží, je možné postupně začít s přiměřenou taktickou přípravou. Mělo by se vždy vycházet z chyb a nedostatků, jichž se sportovci dopustili ve sportovních bojích.“(Štilec a kol.1989)

Závěrem

Taktická příprava má v přípravě dětí a mládeže určitě své místo, avšak je velmi limitováno zvládnutím zejména technických parametrů výkonu. Proto je lepší se taktické přípravě věnovat, až po kvalitním zvládnutí technických, kondičních a dalších faktorů sportovního výkonu. Ale již od velmi malého věku je potřeba učit děti určitým formám taktiky, mezi něž patří zejména znalost pravidel či základní zákonitosti kvalitního boje v rámci soutěže.

Literatura

1) DOVALIL, Josef a Božena CHOUTKOVÁ. Abeceda tréninku chlapců a děvčat. Praha: Olympia, 1988.

2) DOVALIL, Josef a kol. Výkon a trénink ve sportu. 3. Praha: Olympia, 2009. ISBN 978-80-7376-130-1.

3) KUČERA, Miroslav, KOLÁŘ, Pavel a DYLEVSKÝ, Ivan et al. DÍTĚ, SPORT A ZDRAVÍ. Praha: Galén, 2011. ISBN 978-80-7262-712-7

4) ŠTILEC, Miroslav a kol. Sportovní příprava dětí a mládeže. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství Praha, 1989. ISBN 80-7066-026-0.

5) PERIČ, Tomáš a kolektiv. Sportovní příprava dětí 2. Praha: Grada publishing, a.s. 2012. ISBN 978-80247_4218-2

6) LEE, Myung-ah a Phillip WARD. Generalization of tactics in tag rugby from practice to games in middle school physical education. Physical Education & Sport Pedagogy. 2009, , 21. ISSN 17408989. 17408989